Jdi na obsah Jdi na menu
 


Návštěva z Buchlovic

6. 6. 2008

Tak jsem se v úterý potěšil - to bylo ale překvapení, když jsem se odpoledne probudil! Přijela mi z Buchlovic kamarádka Lenka, a jak jsem jí očmuchal a ucítil vůni mojí maminky a rodného domova, samou radostí jsem jí trochu počural boty. Dováděli jsme spolu, nechtěl jsem jí pustit a celou jí olízal - aby ty mé pozdravy vyřídila doma. - Už taky chodím na větší procházky, nožičky se mi prodloužily, tak si pomalu zvykám, že budu lítat venku. Zatím se se vším seznamuju, taky už jsem potkal několik kamarádů, malých i velikých, moc mě zajímali, ale ještě jsem si s nimi pořádně nepohrál, páníčkové mají strach, že jsem ještě malej, aby mě prý někdo nekousl - tak jsem se za nimi alespoň dlouze díval... Na chalupě v jižních Čechách jsme byli v lesoparku, to se mi moc líbilo, ale pak jsme přišli do jednoho domu, kde už čekalo několik psů a vůbec to tam nevonělo. Postavili mě na lesklý stůl a pán v bílém plášti mi strčil do krku pilulku a držel, že jsem jí musel polknout. To ještě šlo, ale pak se mi díval do očí, můj pán mě pevně držel a ten v bílém mi dával nějaké kapičky . Vůbec se mi to nelíbilo a ječel jsem plnou silou - sice nic nebolelo, ale docela jsem se bál, co se bude dít. (Ten cizí pán se pak podivil, jaký prý mám hlas). - Doma v Praze jsem si zvykl, každý se se mnou mazlí a mají mě rádi - tak já na oplátku sem tam něco rozkoušu nebo udělám loužičku, aby viděli, že je mám taky rád. Už si ale říkám, že chci ven udělat "něco většího", jsem prý moc učenlivý pejsek - to budu asi po mamince!